Je tohle skutečně tvorba (jen) pro děti?

V jedné své knize jsem před nedávnem uvedla, že tvořím převážně pro děti.

Doslovně cituji: „Do všeho co dělám vkládám velkou dávku fantazie a snad proto dávám přednost tvorbě pro děti, kde je vše možné:-) V jejich světě se cítím svobodněji a mohu tvořit bez hranic a omezení“…..

Ale když se nad tím tak zamyslím, nemohu si dát za pravdu.

Nikdy jsem neměla v úmyslu tvořit výhradně pro děti. Byla jsem do toho více méně „dostrkána“.

Od útlého dětství se mé kresby vyznačovaly fantazií a nadsázkou, takže jsem i v mé pozdější dospělácké tvorbě neustále balancovala mezi fantasy žánrem, komiksem, naivním uměním a dětskou ilustrací. To samé mohu říci o svých příbězích a povídkách, které jsem psala již od 12 let a většina z nichž leží doposud bezpečně ukryta někde v tajných skrýších ve sklepě.

Problémem zůstává, že je všeobecně „vhodné“, aby naše tvorba zapadala do jisté, předem určené kategorie a podle toho se také automaticky pojmenovává.

O svých mírně neobvyklých výtvorech tedy uvažuji jako o … fantaskních, okořeněných humorem a nadsázkou, s příchutí tajemna a absurdity:-) Věřím, že tyto přívlastky nejsou cizí ani starším dětem, mládeži, dospělým nebo seniorům. Záleží totiž na zaměření každého z nás.

Jako příklad uvedu nadšené sběratele uměleckých panenek a roztodivných bytostí vyrobených převážně z polymerových hmot, paper mache nebo ušitých z látky.

Velmi často ze všech možných materiálů dohromady.

Jsou zákazníci, kteří tyto panenky kupují dětinští? Nakupují je snad pro své děti nebo vnoučata? O tom dost pochybuji. Většina z nich jsou vzácné sběratelské kousky a zde se nad vkusem a zaměřením nakupujících nikdo nepozastavuje.

 

 

 

I já obdivuji tyto výtvory a sama je vášnivě vyrábím. Nejvíce mne oslovují ty z papírové hmoty, společně s kombinovanými technikami, kde se jako tvůrce můžu dostatečně vyřádit a fantazii se meze nekladou:-)

 

Mým velkým vzorem v této oblasti je např. Cindy Richardelli, která kromě toho, že na výrobu svých panenek a panáčku využívá neobvyklé materiály, se také věnuje malbě v obdobném stylu.

Z keramické tvorby uvedu třeba zahradní panenky, víly a bytosti se kterými se můžeme setkat v hojném množství např. na Fleru anebo šité hadrové postavičky s nádechem nostalgie…

Ve všech těchto výtvorech nacházejí zalíbení výhradně dospělí.

A co teprve naivní umění?

Apollinaire: Jak lze dospět ke štěstí, jako malé nevinné dítě…

Jako naivní umění bývá označováno umění neškolených malířů. Tento směr má hodně kritiků a odpůrců, především z řad zastánců moderních stylů. Naivní umění velebilo lidového génia ve víře v jeho neposkvrněnost, ušlechtilost a hloubku, podporovalo zázračnost talentů a odkrývalo zvláštní kouzelné poselství.

Tento směr byl objeven a plně oceněn osvíceným estetikem a sběratelem umění Wilhelmem Uhdem, který se snažil v umění naivistů rozpoznat krásy nezkažené lidské duše a lidského srdce. Zpočátku také Uhde naivisty nazýval Malíři svatého srdce, což pramenilo z jistého obrazového mysticismu neznámého školeným malířům.

Naivní umění nedělních malířů se oprošťovalo od agresivity a neklidu každodenního života, přinášelo radostný pocit srovnatelný s pohodou dnů, za nichž se lidé odpoutávali od všedních starostí a povinností. S přirozenou a milou prostotou naivní umění zavádělo do snových vizí a exotických krajin.

Díla v sugestivním podání byla naplněna harmonií a poezií, magicky vzrušovala, příjemně hladila a hlavně hovořila bez přetvářky a s přirozenou upřímností.

(Zdroj: ArtMuseum.cz)

Píšu, abych ilustrovala…

Jeden můj kamarád kdysi poznamenal, že stejně píšu jen proto, abych text mohla prošpikovat svými postavičkami a obludkami.

No, něco na tom asi bude, ale spíš bych řekla, že je to vzájemně propojený proces.

Jedno i druhé se báječně doplňuje a psaný příběh ve mně okamžitě evokuje potřebu zhmotnit danou vizi i ve tvarech a barvách.

Zrovna tak to funguje obráceně, ale v tom mi dají jistě za pravdu všichni ti, kteří mají s psaním nebo kreslením zkušenost.

Moji tvorbu tedy nazvu raději „Univerzální“.  Tento termín je odvozen jak jinak než od slova „Univerzum“ – nebo-li Veškerenstvo. A pro veškeré vděčné zájemce jsem také rozhodnuta tvořit:-)

Napojení na vyšší univerzální zdroj je všeho toho samozřejmou součástí.

Andrea Frýbortová
Její vášní je umělecká tvorba, kreativita a fantazie. Fascinují ji netradiční postupy, nové vize a vyšší souvislosti. Inspiruji ostatní k tvorbě a životu bez hranic. Andrea je autorkou knihy Tajemství Hlavonožce aneb návrat do bílého chlívku Více o Andrei najdete tady.
Komentáře