Vždy jsem obdivovala umělce nebo malíře, které dokázala tvůrčí vášeň zcela a beze zbytku pohltit a okolní svět pro ně přestal existovat.
Pravda, z klasických umělců to byli především muži, (většinou) svobodní, kteří neměli na starost děti, domácnost a mnohdy ani přípravu jídla. Buď se odbývali nekvalitní stravou, sytila je láska k tvorbě, měli hospodyni anebo byli finančně zabezpečení a o jejich potravu se postaral místní hostinec:-)
Těmito úvahami jsem se opět zabývala, když jsem dala v zaměstnání výpověď a stala se tzv. „svobodnou umělkyní“.
V běžné domácnosti 21. století přede mnou vyvstalo několik nečekaných výzev.
…. jak si efektivně zorganizovat čas
….zda dát přednost mé vyšší umělecké vizi nebo pračce plné prádla
….kdy napsat článek na blog, neboť je neodbytný a chce konečně spatřit světlo světa
….jak zpomalit při náhlém záchvatu kreativity, kdy mám chuť se vrhnout na několik rozdělaných projektů najednou
Možná je vám tato situace povědomá. Možná, že jste také opustili dobře známé a zavedené prostředí a vydali se za svými sny. Vím, že to zní už trochu ohraně „vydejte se za svými sny“, ale jistě mi dáte za pravdu, že taková změna obnáší celkovou reorganizaci ve vašem těle i duši.
A proto příště až budu zase
nehodlám být na sebe příliš přísná. JSEM SVŮJ VLASTNÍ POKUS.
Mé tvůrčí vize by se rády projevily ve fyzické, každodenní realitě. A k té samosebou patří i praktické a méně zábavné úkoly všedního dne:-)