Procházím knihkupectvím a otvírám krásně ilustrovanou dětskou knihu.
Neobvyklý formát, převaha krásných kreseb a naopak příliš málo textu, velké písmo v kraťoučkých odstavcích.
Nemám pochybnosti. Jedná se o výjimečnou knihu.
Na zadní straně se dočtu, že autor se vyučil strojním zámečníkem, řadu let opravoval stroje a poté 15 let pracoval jako hasič.
Ale rozhodl se být umělcem. Malovat olejem, kreslit, ilustrovat a psát autorské knihy pro děti.
Termín „autorská kniha“ jsme už všichni někdy slyšeli.
Je to pravděpodobně počin, ve kterém si autor textu hravě vytvoří i všechny obrázky a ilustrace, protože je všestranně nadaný a je to pro něj hračka.
Tak nějak to opravdu je a ne náhodou jsou tvůrci autorských knih výtvarníci, malíři, hudebníci nebo básníci, kteří chápou formu knihy jako ideální pro realizaci svého díla.
Je možné se také setkat s termínem Bilderbuch-nebo-li obrázková kniha.
Nejvýraznějším rysem bilderbuchu je dominance obrazu nad textem – obraz tak vzbuzuje zájem dítěte o slovo a naopak.
Většinou jde o tenké knihy neobvyklého formátu či atypické velikosti (např. je obrázková kniha výrazně velká nebo naopak malá). Často mají čtvercový tvar. Bývají tištěny na kvalitním křídovém papíru, aby vynikly velké celostránkové barevné ilustrace. U nás je tvoří například Petr Sís nebo Pavel Čech.
Tvůrci bilderbuchů bývají obvykle hlavně výtvarníci. Svoje ilustrace doprovází menším objemem textu. Do autorských knih ale spadají i ty knihy, které jsou textově i ilustračně vyvážené nebo u nich dokonce převažuje text nad ilustrací. Pokud ilustrace text spíše jen doplňují, jsou knihy určené dětem čtenářsky zkušenějším.
(zdroj: BENEDIKOVÁ, Hana. Edičné prístupy k tvorbe žánrov pre predčitatelský vek. In TUČNÁ, Eva: Žánrové aspekty textu literatúry pre deti a mládež. Bratislava: Mladé letá, 1991, s. 225–226)
Možná i vy chcete konečně začít číst svým dětem před spaním, ale nevíte jakou knížku nebo jaký příběh vybrat. Mnoho maminek a tatínků svým dětem předčítá a vy máte výčitky svědomí….
Ze všech stran slyšíte jak je to užitečné, vždyť přece díky čtení na dobrou noc mají děti lepší představivost, rozšiřuje se jim slovní zásoba, lépe se soustředí, učí a chvíle strávená společně s rodičem je přece k nezaplacení.
A když už se tedy do čtení pustíte, potomek vyžaduje dočíst pohádku do konce (Ach jo! Je tak strašně dlouhá a vám už se zavírají oči únavou!)
…Další den se vše opakuje! Vyžaduje tu samou pohádku! Celých devět stránek a pěkně nanovo.
Jak již bylo řečeno, krátké texty s bohatými ilustracemi lépe udrží dětskou pozornost.
Ideální jsou básničky a říkanky, ty nelze ničím nahradit. Je to jeden z přirozených způsobů jak si osvojovat řeč.
Jak říká Martina Macháčková na svém webu Bystré děti:
„Rytmus nás provází celým životem a je také významnou součástí naší řeči. Od narození ho vědomě či nevědomě využíváme při komunikaci s miminkem, později v rýmovačkách a říkadlech. Dítě velmi brzy dokáže napodobit rytmus a melodii řeči, dokonce dříve než hláskové seskupení jednotlivých slov.
Nejprve si s řečí „pohrává“, vyslovuje rytmicky řadu slov, komolí je, říká slova, která nemají význam. Ale jsou rytmická!“
Takže, přednášejme dětem básničky a veršíky. Třeba i před usnutím. Přinese nám to celou řadu výhod.
Ať už si vyberete knihu autorskou nebo prostě jen „pro děti“, veršovanou, pohádkovou nebo se spoustou ilustrací, určitě splní svůj hlavní účel.
A tím je společně strávená magická chvilka společně s našimi dětmi a s příběhem předčítaným naším důvěrně známým hlasem.